Bitva Liandragie 7

14. července 2013 v 6:00 | Kenuziz |  Fantasy
Pokračování příběhu Bitva Liandragie 6...

Jakmile všichni nasedli, Merel dal pokyn k prudkému cvalu směrem k horám, proti proudu řeky. Koně cválali jak mohli, ale temný pruh se stále přibližoval. Elf se v sedle kroutil a vypadalo to, jako kdyby něco hledat. Vytáhl z jedné brašny malý dalekohled a obrátil se směrem k těm neznámým tvorům, co je pronásledovali.
"Jsou to špehové z Roguelu!" řekl Elf, ale protože ho nikdo neslyšel, tak musel křičet. "Musíme se bránit, je to jediná naše šance. Jsou z Roguelu!" Zařval Elen tak hlasitě, že ho slyšel každý. "Je jich asi dvacet!"
Všichni naráz obrátili své koně a zastavili. "Připravit zbraně, rychle už se blíží!"

Merel, Hermed a dva bojovníci si vzali své meče a Elen s druhýma dvěma si připravili šípy na tětivu.
"Palte!" Křikl Elen a najednou vyletěly čtyři šípy, které zasáhly svůj cíl. Elf sám vystřelil dva naráz. "Připravit, pal" Ozvalo se ještě jednou a pak se všichni chopily mečů, protože temní rytíři byly už tak blízko, že luky by nepomohli. Dvě strany se střetly, temní byly už oslabeni o osm bojovníků a nás bylo stále sedm. Přesto měl Merel se svou skupinou velkou šanci, protože temní špehové nejsou vycvičeni na boj zblízka.
Meče do sebe naráželi a mrtvých stále přibývalo, ale zatím jen ze strany temných. Najednou padl jeden lučištník, kterému vyrazil meč temný bojovník. Byl to nejspíše jejich vůdce, protože měl lepší brnění a také lépe zacházel s mečem, který nevypadal jako nějaký kus železa, ale byl lépe ukovaný a měl i svou koženou pochvu. Nebyla to ale nějaký dobrý obal na meč jako měl například Merel a s elfem se to srovnávat už vůbec nedalo. Byl to jen takový kožený obal, primitivně svázaný a zpevněný asi kostí nebo šlachou zabitého zvířete. Ostatní ale bojovali stále dobře a Merel ihned přiskočil k vůdci temných a jakmile spatřil svého bojovníka mrtvého, probodl temného svým mečem a ten se ihned skácel k zemi. Merel teď bojoval silněji než dříve, protože viděl, že už vyhrávají a také chtěl pomstít svého lučištníka.
Temných už zbývalo méně než bojovníků, Merela a Elena. Už to je šest proti čtyřem temným. Merel a ostatní se snažili aby dokončili své dílo a pohřbili jednoho svého padlého.
Temní padli. Merelova družina si vedla velmi dobře. Všichni si své meče pečlivě utřeli do trávy a uložili ke koním.
"Co teď uděláme s Miriem, jediným padlým z naší strany?" zeptal se Elen i když už věděl odpověď, kterou musel znát každý.
"Musíme ho pohřbít." Odpověděl Merel "Ale dál od řeky, kdyby nastaly případné povodně"
Elen vyndal dalekohled a zahleděl se do dáli. "Tam je nějaká skalka, tam ho můžeme odvézt a pohřbít ho tam" Řekl a ukázal směrem, kterým jsme chtěli jít.
"Dobrý nápad, ale tyto mrtvoly tady nemůžeme nechat ležet, musíme je zahrabat. Mohli by přilákat divou zvěř, která by je mohla roznosit po této louce a mohli by nás prozradit. A to nemluvím o tom, že až budou hnít tak budou příšerně páchnout a mohli by otrávit řeku." Poradil Merel.
"Ale kam je chceš schovat?" Zeptal se Elen "Vždyť tady není žádné dobré místo na ukrytí mrtvol."
"Musíme je zahrabat do země, stačí když vyhrabeme několik centimetrů půdy na větší ploše a tam je do ní položíme. Pak je zasypeme hlínou a bude to hotový." Řekl Merel s úsměvem.
"Tam u té skalky je několik stromů a keřů, dopravíme je tam a pak je zasypeme hlínou a i tím křovím" Navrhoval Elen.
"To se s nimi chceš táhnout až tam?" Ptal se nedůvěřivě Merel.

Pokračování příště...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se Vám líbí mé příběhy?

Jsou krásné!
Jsou dobré.
Nelíbí se mi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama